From USA with love VII Shopping

Nechci dopadnout jako paní Babišová, proto předem čestně prohlašuji, že těch pět kabelek bylo v mém kufru již při odletu z Česka; na každý den v týdnu jednu, jen středeční a sobotní jsem nechala doma.

Nákupy v Americe jsou pojem. Ale ve skutečnosti, nemáte-li dostatečně velké kapesné, žádný zázrak nekoupíte. Je pravda, že outletové hangáry jsou na každém rohu, ale i zde platí: za málo peněz málo muziky.

Nechcete-li si domů přivézt kufr plný syntetických hadrů (nechápu, jak si je někdo může v tom vedru navléct na sebe), musíte pustit chlup a jít po profláklých značkách. Zboží těch nejznámějších je oproti pálce, co za ně vypláznete u nás, za hubičku. Tak nějak se nemůžete ubránit pocitu, že co je v Čechách považováno za luxus a solí za to prachy jen snobská elita, tady je oblečení pro socky v hodnotě double big burgeru.

Velkou výhodou je, že značná část populace Ameriky je obézních, takže kdo má v Čechách problém s velikostí, zde si koupí jedny šaty a doma si z nich spíchne dvoje a ještě mu zbyde kus látky na apartní klobouček.

Stejné platí o obuvi; kdo má vyšší nárt, je v Čechách neobutelný. Tady platí pravý opak. Americká klientela kupuje lodě jak na zaoceánskou plavbu. Boty mají měkké polstrování, což je na českém trhu opět otázka vyšší ceny.

Nemohu zapomenout zmínit parfémy a šperky. A samozřejmě suvenýry s lokální tématikou: lapače snů, kamenné sošky Zuni – indiánské ochranné fetiše, bubny, keramika, podšálky vybroušené z pískovce, kožené repliky tomahavků, zkameněliny, ručně tkané deky (dražší než kelim).

Elektronika a auta jsou zde také levnější. Ale v případě elektroniky se nabízí problém se zástrčkou, a co se týče auta, muselo by se poslat lodí, pokud nevyužíváte vládní speciál.

Po dvou hodinách nakupování jsem zjistila, že mě to vlastně nebaví. Že červený kozajdy a kovbojský klobouk mě zrovna nerajcují a líp je mi s teleobjektivem na lovu bobcatů (rysů), kteří chodí kousek od našeho ubytování pít k řece.

Takže se loučím a jdu lovit; zahradník mi dnes ráno ukázal místo, kde se vyhřívají. Pak dodal, že mám být opatrná a doložil to fotkou macatého chřestýše ze stejné lokality. Ale já už se chřestýše nebojím, včera jsem viděla dokument o arizonské přírodě, kde pouštní lvice štvala kojota. Už vím, že může být i hůř. Je pátek třináctého.