Spisovatelka na krku: Prokrvení neškodí
Posilovna odporu, tak tomu říkám já, neboť je u mě pravidlem, že na žádné cvičení nejdu dvakrát. Dost možná to některé znáte a řídíte se podobným heslem, něco na způsob veni vidi vici, kde zvítězit znamená vyvinout dostatečně silný odpor, aby po vás žádná kamarádka a předně instruktor nechtěli, abyste na stejnou lekci dorazila i následující týden.
Uvedu stručný příklad. Včera jsem prvně (a také naposledy) vyzkoušela spinning. K mému překvapení to bylo celkem fajn. Ovládací kolečka jsem zvládla rychle, díky přítmí v sále na mě nebylo příliš vidět a díky hlasité hudbě jsem se nemusela vysilovat předstíraným funěním. Kdyby mě mučili, možná bych i přiznala, že se mi to vcelku líbilo. Že jsem po letech našla konečně něco, při čem se dá celkem obstojně ulejvat, neboť celou hodinu sedíte, občas přešlápnete, což není zas taková dřina, pokud již na začátku lekce otočíte kolečko správným směrem: „frčíme z kopce“. Prostě pohoda, chce to jen čelovku, špunty do uší, aby se na kole dalo v klidu číst.
Čelovku jsem neměla, nezbylo mi než přemýšlet. Nad čím jiným, než nad mou novou knihou. Vlastně už od rána nedělám nic jiného. Ale zatím jsem neměla štěstí. Doteď jsem nepřišla na to, kdo by měl první zemřít. Ačkoli kdo je vrah, je mi jasné od začátku. Proč tedy nevyužít hodinku k něčemu perspektivnímu. A ono to funguje. Přeci jenom se lehce zahřívám a prokrvuji i tam kde dlouho ne. (Nemám na mysli klín!) A je to tady, vykřikla jsem: „Už vím, koho zabiju!“
Nutno říct, že nikdo z přítomných mé nadšení nesdílel. Dvě citlivé dámy přerušily lekci, jedna si přesedla na vzdálenější bicykl. Instruktor mě po tom, co jsem těsně před koncem přidala výkřik: „Udělám to sekyrou!“, požádal, abych příště zvolila něco klidnějšího.
Škoda. Tak se mi to líbilo. Nepamatuji si, kdy mě naposledy nějaký chlap tak rozpálil. Sportu jsem unikla, ale ne na dlouho, za chvíli jistě někdo vymyslí nový typ cvičení. Má na to přesně tři měsíce, než začnu pracovat na další knize a budu potřebovat prokrvit mozkové závity.
Jitka Ludvíková
From USA with love XVIII Tuba City
Když se podíváte na Američany, dojde vám, že USA je hodně o jídle. Pro řadu Američanů je jídlo národní sport. Prostě jí, a jsou v tom nejlepší. Samozřejmě to neplatí doslova, nicméně porce odpovídají tomu, jak snadno přiberete.
Jitka Ludvíková
From USA with love XVII Zpět do USA!
Čas od času cestuji. Ne tak často, jak bych si přála, ale na druhou stranu ne tak málo, abych si párkrát do roka nemusela odříct nový pár bot, abych na vysněnou cestu našetřila. Ale podařilo se a já jedu zpět na západ, do USA.
Jitka Ludvíková
From NY with love V Washington
Moje kamarádka mi říkala, ať na Floridu rozhodně nejezdím, že tam chcípl pes. Podle hlavních zpráv to tak nevypadá, ale dám na ni a opouštím New York, směr Washington.
Jitka Ludvíková
From NY with love IV Americký sen
Úsloví: Všechno má svou cenu, platí v NY dvojnásob. Kdo může, snaží se na NY přiživit. Kreativní jedinci, kterých je město plné mi připomínají mou dceru; v pěti zavřela do krabice včelu a se slovy: Makej! čekala na med.
Jitka Ludvíková
From NY with love III Globalizace, aneb na prezidenta mi nesahej!
Dnes slavíme s partnerem výročí a ráda bych napsala, že jsme celý den z postele ani nevylezli, ale opak byl pravdou. Budíček byl nastavený na brzkou ranní hodinu, protože program byl opět hodně nabitý.
Jitka Ludvíková
From NY with love II Oslava Freuda
Kdo má problémy s krční páteří, ten ať na New York rovnou zapomene. Hlavu zakloněnou tu máte prostě pořád. New York je plný falických symbolů a myslím, že ho tatíček psychoanalýzy miloval zrovna jako já.
Jitka Ludvíková
From NY with love Do NY? Jedině s dobrým CV
Je to něco přes rok, co jsem se vrátila z jihozápadu USA, a tehdy jsem věděla, že do této země plné silných protikladů, neobvyklých vůní a nádherných zvuků se brzy vrátím. Je to tak. Ameriku si buď zamilujete, nebo ne.
Jitka Ludvíková
From USA with love XVI Sedona
Kdyby moje maminka věděla, že se v Americe budu bavit s cizími lidmi, nikdy by mě na odvrácenou stranu Země nepouštěla. To je samé: Hi! How are you? První tři dny vám to leze krkem, ale pak si zvyknete. Zrovna jako já.
Jitka Ludvíková
From USA with love XV Las Vegas
Las Vegas. Město hříchu, hazardu, páchnoucí směsí trávy a drahých doutníků, přeplněné "divy" architektury a výkrmovými zaječicemi, kterým k zemi visí více než bílá klapačka na zadečku, neboť jsou dávno za zenitem, stejně jako LV.
Jitka Ludvíková
From USA with love XIV Death Valley
Každá země má své: Maďarsko zubaře, Česko veterináře, Německo plastické chirurgy a Amerika právníky. Reklamy na jejich služby křičí na každém kroku. Nemají valnou úroveň, ale jsou všude kolem, takže ignorovat je, je zhola nemožné.
Jitka Ludvíková
From USA with love XIII Bryce Canyon
Nocování v horách má nevýhodu, že je teplomilnému člověku zima. Obvykle stačí teplá peřina. Tu však v motelu nenajdete. V šuplíku je maximálně výtisk Bible. Papír sice dobře hřeje, ale než znesvětit písmo svaté, to radši chcípnu!
Jitka Ludvíková
From USA with love XII Arches
Jedním z méně estetických projevů ovulace je tvorba drobných šupinek na nose. Po několika hodinách na silném utažském slunci v Arches ovulujeme všichni. Bez ohledu na pohlaví a sílu ochranného faktoru.
Jitka Ludvíková
From USA with love XI Mesa Verde
Dnešek byl průlomový.Koupila jsem první suvenýr. Přežila jsem drsnou bouři v horách. A nakonec mě pronásledoval krocan. Až dosud jsem si myslela, že na strom nevylezu.Ale mýlila jsem se.Na stromy lezu bravurně - jde-li mi o život!
Jitka Ludvíková
From USA with love X Valley of the Gods, Goosenecks, Mexican Hat, Monument Valley
Pud sebezáchovy mi radil: křičet, utíkat nebo se aspoň počurat strachy. Rozhodla jsem se pro útok.Namířila jsem na něj objektiv a pořádně mu to natřela.Ten největší štír, co jsem kdy viděla, pelášil oranžovým pískem rovnou ke mně.
Jitka Ludvíková
From USA with love IX Canyon de Chelly
Zatímco v Evropě, se káva podává s mlékem a sušenkou, v USA zásadně se sušenou smetanou a pachutí polystyrenového kelímku. Plast mi skřípe mezi zuby. Jo, tak chutná pravá Amerika.
Jitka Ludvíková
From USA with love VIII Petrified Forest
Dnešní den začal slibně. Hned po ránu mě posral pták. Musím říct, že trus arizonského ptactva se od trusu českého ptactva příliš neliší. Páchne stejně.
Jitka Ludvíková
From USA with love VII Shopping
Nechci dopadnout jako paní Babišová, proto předem čestně prohlašuji, že těch pět kabelek bylo v mém kufru již při odletu z Česka; na každý den v týdnu jednu, jen středeční a sobotní jsem nechala doma.
Jitka Ludvíková
From USA with love VI Recenze pro Top Gear
Lehce prudérní bajce o zajíčkovi a vlkovi, s poučením: když máš pořádný ocas, nepotřebuješ Ferrari, by se žádný Američan nezasmál. Pořádný bourák tu mají všichni. I já.
Jitka Ludvíková
From USA with love V Kolibříkem to začíná, chřestýšem končí
Snídaně u Tiffanyho, o tom sní snad každá žena. Ale snídaně v trávě mezi kolibříky ji stoprocentně předčí. Šperky, které vykouzlila příroda, trumfnou i ty od Tiffanyho (a vyjdou levněji!). Pánové, vezměte ženu do USA, ušetříte!
Jitka Ludvíková
From USA with love IV Meteor Crater, Walnut Canyon
Slova největšího českého myslitele, Járy Cimrmana jsou stále živá, uvědomila jsem si, když jsem pohlédla na dno Meteor Crateru a vybavila se mi posvátná věta: Vždyť je to jen díra v zemi, tu nám přece nemohou vzít.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 41
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 612x