Cvičím. Ne moc často, ale občas jo. Mnohem radši bych četla, nebo se jen tak válela na gauči, ale už moje babička říkala, že mít „sval“ v hlavě, je trochu málo; nuže se přemůžu a třikrát do roka mučím své tělo v „posilovně“.
Posilovna odporu, tak tomu říkám já, neboť je u mě pravidlem, že na žádné cvičení nejdu dvakrát. Dost možná to některé znáte a řídíte se podobným heslem, něco na způsob veni vidi vici, kde zvítězit znamená vyvinout dostatečně silný odpor, aby po vás žádná kamarádka a předně instruktor nechtěli, abyste na stejnou lekci dorazila i následující týden.
Uvedu stručný příklad. Včera jsem prvně (a také naposledy) vyzkoušela spinning. K mému překvapení to bylo celkem fajn. Ovládací kolečka jsem zvládla rychle, díky přítmí v sále na mě nebylo příliš vidět a díky hlasité hudbě jsem se nemusela vysilovat předstíraným funěním. Kdyby mě mučili, možná bych i přiznala, že se mi to vcelku líbilo. Že jsem po letech našla konečně něco, při čem se dá celkem obstojně ulejvat, neboť celou hodinu sedíte, občas přešlápnete, což není zas taková dřina, pokud již na začátku lekce otočíte kolečko správným směrem: „frčíme z kopce“. Prostě pohoda, chce to jen čelovku, špunty do uší, aby se na kole dalo v klidu číst.
Čelovku jsem neměla, nezbylo mi než přemýšlet. Nad čím jiným, než nad mou novou knihou. Vlastně už od rána nedělám nic jiného. Ale zatím jsem neměla štěstí. Doteď jsem nepřišla na to, kdo by měl první zemřít. Ačkoli kdo je vrah, je mi jasné od začátku. Proč tedy nevyužít hodinku k něčemu perspektivnímu. A ono to funguje. Přeci jenom se lehce zahřívám a prokrvuji i tam kde dlouho ne. (Nemám na mysli klín!) A je to tady, vykřikla jsem: „Už vím, koho zabiju!“
Nutno říct, že nikdo z přítomných mé nadšení nesdílel. Dvě citlivé dámy přerušily lekci, jedna si přesedla na vzdálenější bicykl. Instruktor mě po tom, co jsem těsně před koncem přidala výkřik: „Udělám to sekyrou!“, požádal, abych příště zvolila něco klidnějšího.
Škoda. Tak se mi to líbilo. Nepamatuji si, kdy mě naposledy nějaký chlap tak rozpálil. Sportu jsem unikla, ale ne na dlouho, za chvíli jistě někdo vymyslí nový typ cvičení. Má na to přesně tři měsíce, než začnu pracovat na další knize a budu potřebovat prokrvit mozkové závity.
